Jana Palacha 1671, Pardubice, Czech Republic
+420 733535501
nekvindova@email.cz

MŮJ PŘÍBĚH

Pomohu vám najít cestu k životu, jaký chcete. Tel.: +420 733 535 501

Na ZŠ hodná holčička. Na gymplu oblíbenec třídní učitelky a součást výlučně dívčí části kolektivu. S klukama jsem to totiž „neuměla“. Nevěřila jsem si a před jakýmkoliv hlubším sblížením jsem utíkala. V 18 jsem potkala muže, který mě naučil “se sbližovat”, protože mě prostě nenechal utéct. VŠ studia jsem pak trávila prožíváním romanticko-dramatických scén horskou dráhu připomínajícího vztahu

Později, zatímco ostatní se “normálně” bavili a žili, já se zmítala ve vztazích a toužila pochopit smysl svého života. Být v něčem dobrá a u něčeho vydržet. Ale jak rychle jsem něco začala, tak rychle jsem to skončila a byla znovu na začátku.  Takže zatímco má nejlepší kamarádka se vdávala a rodila děti, já jsem objevovala Nový Zéland a dobývala Velkou čínskou zeď. Abych se pak opět nespokojená vrátila domů hledat sama sebe. A nějaký ten směr.

Z pohledu zvenčí jsem žila  bohatý a dobrodružný život, ale uvnitř mě se pravidelně a stále častěji rozprostírala  MARNOST a PRÁZDNOTA. Palčivá otázka po smyslu na mysl vracela se každý den. Nevěděla jsem, co chci a tak jsem zkrátka zkoušela.  Vystřídala jsem xy zaměstnání. Hodně jsem cestovala a moje vztahy připomínaly horskou dráhu bez konce.. Byla jsem šťastná i nešťastná. Jistá i nejistá. A často neklidná a plná pochyb – zda to všechno, co dělám, dělám dobře a zda to má nějaký smysl. Dnes vím, že má a vždycky mělo….  tehdy však cesta zdála se být bez cíle.

V 28 letech jsem toho měla dost.  Má vlastní nevyrovnanost a “bezdůvodná” NESPOKOJENOST MĚ UBÍJELA. Měla jsem za sebou jedno kineziologické sezení. Návštěvu psychologa i psychiatra a cítila, že se sebou musím něco udělat. A tak jsem se v teplém září, těhotná vypravila na víkendové rodinné konstelace zjistit, co to se mnou sakra je…  Stála jsem na louce v kruhu “konstelujících kolegů” v roli vzpurné holčičky bezradných rodičů.  Brada vzhůru a v hrudi pocit nadřazenosti a chladu. A ač se ze mě paní konstelátorka snažila v dobré vůli dostat jakoukoliv emoci téměř násilím (“Plačte! Tak sakra plačte!”¨), marně. Já totiž necítila NIC..

A tady byl ten háček a v tom to celé bylo. Potlačila jsem někdy někde svoje pocity. Potlačila jsem svoje PRAVÉ JÁ. Zakopala ho “pod zem” a půdu pečlivě ušlapala. Takže když na mě někdy ťukalo, vlastně jsem přesně  nevěděla, kdo že to vlastně je.  Následovala jsem svá vnitřní volání, abych je za pár okamžiků zpochybnila a potlačila. Nikdo mi totiž tehdy “někdy” neřekl – ZŮSTAŇ SVÁ – jsi úžasná, dokonalá a nádherná. A tvé pocity a vnitřní hlas jsou v pořádku, stejně jako jsi Ty. Jdi tam, kam chceš a dělej, co Tě baví. A nemůžeš se splést.  A když Ti někdo bude říkat opak, tak naslouchej, souciť a snaž se pochopit, proč říká, co jeho samotného a ne Tebe se týká. Přijala jsem za své, že se mýlím a že jsem hrozná a nemožná a svoje pocity jsem vyřadila z provozu, protože beztak jenom překážely. JENOMŽE – EMOCE jsou hlavní navigační systém, kterým jsme obdařeni. A tak nebylo divu, že jsem s umírající navigací žila jak bludný Holanďan.

Touha změnit svůj  život mě přivedla k mnoha pramenům poznání .
A mimo jiné ke koučinku. A koučink mi dal nástroj ke změně!

TAK TROCHU JINAK POLOŽENÉ OTÁZKY  a hlavně POHLED NA ŽIVOT.

Má častá – bezdůvodná nespokojenost mě ubíjela!

Chtěla jsem být ” jen obyčejně” šťastná, vyrovnaná žena. Jenže jsem netušila, jak se to dělá…

Zjistila jsem, že necítím…

Super a co teď s tím?!

Přehrát video

Našla jsem samu sebe, svou víru a své poslání. Dělám, co mě baví a neskutečně nabíjí a naplňuje. Jsem sama sebou snad už bez výjimky. Mám krásnou, zdravou dceru a víru v to, že celý můj život měl smysl včetně všech propadů a pádů. A že každý den mám možnost se něco nového naučit, radovat se a být prospěšná.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial